Pod hlavičkou skupiny Talentovaní Umělci často pořádám různé umělecké akce s výtěžkem pro veřejně prospěšné organizace. V loňském roce jsem vstoupila do komunikace s velmi zajímavým umělecko-charitativním projektem s názvem Galerie Ratolest, kterému se již řadu let propojení umění a pomáhajících aktivit úspěšně daří. Zároveň jde o zajímavou příležitost i pro ty, kdo mají nadání, ale nepůsobí v umělecké oblasti profesionálně. Více se dozvíte v rozhovoru s Magdalenou Škapovou, koordinátorkou projektu.
Tma a polární ženy
Venku je 13 stupňů pod nulou, větvičky oblékly kabátky z ledu a křišťálové rampouchy zahájily souboj o nejdelší špičku. Rozjímám nad každou zpomaleně padající vločkou, za kterou pozoruji neklidnou kompozici větrem zmítaného stromoví.
Kniha není jen o komerční perspektivě, říká mladý spisovatel Jakub Tvrz
Jakub je jedním z mála, kterého jsem podpořila, aniž bych se seznámila s rukopisem jeho knižní prvotiny nebo s ním byla v osobním kontaktu. Bylo to trošku intuitivní, můj šestý smysl se začal aktivizovat. Četla jsem pouze ukázku z připravované knihy Kdo nemaká, nežere. Mám ráda krátké povídky a na české literární scéně jsem v té době nevěděla o nikom jiném, kdo by se snažil vydat knihu teprve dvě desetiletí od svého narození. Nebude tvorba mladého autora naivní?
Vše se změnilo – Nic se nezměnilo
Mohlo by se zdát, že letošní rok uměleckým aktivitám nepřeje. Osobně nevnímám poslání umění pouze, jako estetizují, ale i jako akční, schopné reagovat. Což v nás může vzbudit i chuť se angažovat navzdory tomu, v jak netečném období se zrovna ocitáme. Jednou z aktivit, která mě v tomto ohledu v poslední době nadchla je jistě výzva italského umělce Hannese Eggera nazvaná Everything´s Changed – Nothing´s Changed / Vše se změnilo – Nic se nezměnilo. Ta byla realizována v jednom z italských regionů, který byl koronavirovou situací silně zasažen. H. Egger přenesl tvůrčí proces do veřejného prostoru a začal v něm zviditelňovat různé reakce spojené se situací. Díky této performanci vznikl i projekt pro Dům umění v Ústí nad Labem, který se skládá z umělecké instalace, video performance a z dopisů. V těch může kdokoli vyjádřit své myšlenky či příběh spojený s pandemickým rokem. Český projekt si bude žít svým životem až do 27. února roku 2021. Neváhejte se do něj připojit společně se mnou.
Zapomněli jsme se dívat na nebe
V první vlně pandemie, kdy jsem se intenzivně věnovala pomoci potřebným, neunikl mé pozornosti ani zvýšený zájem veřejnosti o témata dobročinnosti či dobrovolnictví. To je v této oblasti jistě velký posun. Během jarní etapy mě oslovilo několik různých médií, které chtěly vědět, jaký postoj k situaci zastávám. Za prioritní jsem v té chvíli ale považovala spíše pomoc akční a přímou.
Každá jsme hrdinka aneb můj příběh z karantény
Stále jsem se však trápila absencí solidarity od zdravých k nemocným. Setkala jsem se s různými lidmi, s těmi, co jim vstoupila vážná nemoc do života, když měli zrovna velké plány, s mladím nuceným poznat svou smrtelnost brzy, s těmi, co založili rodinu a nevěděli, zda tu pro ni budou, s lidmi, co celý život dřeli a těšili se na zasloužený důchod, s blízkými, kteří čekali, že si na své milované najdou čas, s ženami, co doufaly, že ještě zažijí lásku, ale i s těm, kdo se vás zbaví při první příležitosti.
Rozhovor nejen o dobrovolnictví pro největší českých portál o dobrovolnictví
Věnuji se pomáhajícím aktivitám a podpoře občanské společnosti již řadu let. Nejčastěji se zaměřuji na pomoc ženám, dětem, seniorům, zdravotně znevýhodněným, nemocným, ale i podpoře kultury, umění a ochraně přírody. Snažím se vždy pomoci v lokalitě a komunitě, kde se pohybuji.