Venku je 13 stupňů pod nulou, větvičky oblékly kabátky z ledu a křišťálové rampouchy zahájily souboj o nejdelší špičku. Rozjímám nad každou zpomaleně padající vločkou, za kterou pozoruji neklidnou kompozici větrem zmítaného stromoví.
Venku je 13 stupňů pod nulou, větvičky oblékly kabátky z ledu a křišťálové rampouchy zahájily souboj o nejdelší špičku. Rozjímám nad každou zpomaleně padající vločkou, za kterou pozoruji neklidnou kompozici větrem zmítaného stromoví.
Jakub je jedním z mála, kterého jsem podpořila, aniž bych se seznámila s rukopisem jeho knižní prvotiny nebo s ním byla v osobním kontaktu. Bylo to trošku intuitivní, můj šestý smysl se začal aktivizovat. Četla jsem pouze ukázku z připravované knihy Kdo nemaká, nežere. Mám ráda krátké povídky a na české literární scéně jsem v té době nevěděla o nikom jiném, kdo by se snažil vydat knihu teprve dvě desetiletí od svého narození. Nebude tvorba mladého autora naivní?
Mohlo by se zdát, že letošní rok uměleckým aktivitám nepřeje. Osobně nevnímám poslání umění pouze, jako estetizují, ale i jako akční, schopné reagovat. Což v nás může vzbudit i chuť se angažovat navzdory tomu, v jak netečném období se zrovna ocitáme. Jednou z aktivit, která mě v tomto ohledu v poslední době nadchla je jistě výzva italského umělce Hannese Eggera nazvaná Everything´s Changed – Nothing´s Changed / Vše se změnilo – Nic se nezměnilo. Ta byla realizována v jednom z italských regionů, který byl koronavirovou situací silně zasažen. H. Egger přenesl tvůrčí proces do veřejného prostoru a začal v něm zviditelňovat různé reakce spojené se situací. Díky této performanci vznikl i projekt pro Dům umění v Ústí nad Labem, který se skládá z umělecké instalace, video performance a z dopisů. V těch může kdokoli vyjádřit své myšlenky či příběh spojený s pandemickým rokem. Český projekt si bude žít svým životem až do 27. února roku 2021. Neváhejte se do něj připojit společně se mnou.
V první vlně pandemie, kdy jsem se intenzivně věnovala pomoci potřebným, neunikl mé pozornosti ani zvýšený zájem veřejnosti o témata dobročinnosti či dobrovolnictví. To je v této oblasti jistě velký posun. Během jarní etapy mě oslovilo několik různých médií, které chtěly vědět, jaký postoj k situaci zastávám. Za prioritní jsem v té chvíli ale považovala spíše pomoc akční a přímou.
Stále jsem se však trápila absencí solidarity od zdravých k nemocným. Setkala jsem se s různými lidmi, s těmi, co jim vstoupila vážná nemoc do života, když měli zrovna velké plány, s mladím nuceným poznat svou smrtelnost brzy, s těmi, co založili rodinu a nevěděli, zda tu pro ni budou, s lidmi, co celý život dřeli a těšili se na zasloužený důchod, s blízkými, kteří čekali, že si na své milované najdou čas, s ženami, co doufaly, že ještě zažijí lásku, ale i s těm, kdo se vás zbaví při první příležitosti.
Věnuji se pomáhajícím aktivitám a podpoře občanské společnosti již řadu let. Nejčastěji se zaměřuji na pomoc ženám, dětem, seniorům, zdravotně znevýhodněným, nemocným, ale i podpoře kultury, umění a ochraně přírody. Snažím se vždy pomoci v lokalitě a komunitě, kde se pohybuji.