Od začátku letošního roku jsem se opět setkala s několika nadějnými talenty, mezi kterými nechyběli ani píšící odbornice a odborníci z řad pomáhajících profesí. Mou pozornost si však získal především mimořádný knižní počin terapeutky a duly Kristýny Strolené. Kniha O zrození je sice teprve na cestě z tiskárny, ale zvědavost již tahá za nitky mé pozornosti. Využila jsem svůj status sponzorky díla a přesvědčila skromnou autorku k prvnímu rozhovoru o jejím knižním dítku.
Kristýna Strolená
- Pochází z Radostovic u Lična.
- Působí jako terapeutka, dula a laktační poradkyně.
- V roce 2025 vydala svou první knihu s názvem O zrození.
Kristýno, právě vychází vaše první kniha. Jaký je to pocit?
Celý proces vedoucí k vydání mě naučil mnoho nového. Kniha snoubí mé profesní zkušenosti s těmi osobními. Jsem knihomolka a marně jsem hledala podobně zaměřenou knihu i pro své děti. Tedy i proto kniha O zrození vznikla. Je jedinečná jak provedením, tak obsahem. Nezůstává informačně na povrchu, zároveň je srozumitelná také dětem. Cítím hřejivý pocit z toho, že přispívá k proměně společenského paradigma v tématu početí, zrození a psychosomatiky. A to bez častých mýtů.
Co vás k tvorbě O zrození vedlo?
Dlouhodobě se věnuji tématu zrození a tomu, jaký vliv má na celý následující život. Byla jsem u stovek porodů a zároveň se během terapií s klienty mnohdy vracíme k prožitkům, které jsou se zrozením spojeny. Porod je naše první velká iniciační zkušenost na světě, mimo tělo naší mámy, a jako taková v nás zanechává hluboký otisk přímo v podvědomí. Kniha O zrození ukazuje dětem i dospělým, jak fascinující je cesta od početí ke zrození, a prohlubuje tak laskavý vztah k sobě samým. Celé téma jemně a citlivě dokreslují mimořádné akvarelové ilustrace. Nechybí ani využití interaktivních prvků jako jsou unikátní průhledné fólie odhalující vývoj děje v čase. Věřím, že moje kniha přinese mnoho radosti.
A jak dlouho přicházela kniha na svět? Žijete se svými čtyřmi dětmi a manželem v jurtě, probíhal tvůrčí proces převážně tam?
Knihu jsem psala, většinou s dětmi okolo, popřípadě v noci, doma v naší jurtě nebo na zahradě. Samotné psaní knihy nezabralo mnoho času. Vycházela jsem ze svých mnohaletých znalostí porodní duly a terapeutky zaměřující se na psychosomatiku a témata početí a zrození, a když jsem dostala inspiraci, šlo to už víceméně samo. Nejvíce času zabralo ladění ilustrací. Ty vtiskly knize kouzlo a smysl, jaký jsme si spolu s ilustrátorkou pro knihu přály.
Co nám prozradíte o vašich dalších talentech?
Řekla bych, že má terapeutická praxe je do jisté míry kreativní a intuitivní činnost, třebaže stojí na pevných metodických základech. V rámci ní jsem vytvořila například autorskou Metodu dosycení. Ta se zaměřuje na porodní otisky, rodovou zátěž, psychosomatické příčiny potíží a podvědomé vztahové mechanismy. Vedle psaní se věnuji také zpěvu. Léta jsem zpívala v hudební kapele, a můj hlas rovněž doprovází některé sebe-terapeutické audio nahrávky konstelačních vizualizací. Díky jejich poslechu si ženy mohou uvolnit svá niterná témata a dostávat se do hloubek toho, co řeší.
Říká se, že někteří lidé si na vlastní zrození pamatují. Setkáváte se s takovými zážitky u svých klientů?
Ano a jsou to pro mě vždy kouzelné momenty. Klientky a klienti si mnohdy vybavují dokonce okamžiky z prenatálního života, vnímají, co se kolem nich děje, co cítí jejich matka. Několikrát klientky během terapií také popisovaly velmi přesně procesy, které se dějí po početí nebo uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze, aniž by někdy zmíněné podrobně studovaly. Mnozí z nás prožívali porodní zkušenost ne úplně ideálně, běžně docházelo, a bohužel ještě dochází, k poporodní separaci či zbytečným intervencím. To vše ovlivňuje náš přístup a vztah ke světu, k druhým i sobě samým. Uvolnění zranění, neprožitých emocí i traumat přináší do života žen a mužů velké změny.
Co cítíte, že se událo před vaším zrozením a co věříte, že se bude dít po vaší smrti?
Téma vlastního porodu se v mém případě široce otevřelo během prvního těhotenství a porodu. Během průběhu porodu se mi vracely jakési záblesky a emoce, které pravděpodobně patřily právě do období mého vlastního zrození.
Vnímala jsem strach a pocit bezvýchodnosti. A takový pocit velmi dobře znám z celého života, vnímala jsem vždy silné puzení jít do všeho trochu po hlavě, naplno, ale na poslední chvíli. Nebo když se situace zkomplikovala, tak jsem musela vynaložit nadprůměrné úsilí, abych vytrvala, abych to nevzdala.
Později jsem své zrození a chvíle před ním pobírala se svou maminkou, a tento otisk jsem zde zřetelně patrný našla.
Téma smrti je též mým srdečním, spolu se zrozením jsou si vlastně velmi podobná. Na základě toho, co jsem nastudovala, prožila a poznala vnímám, že stejně, jako se tělo vyvíjí zhruba deset měsíců, podobnou dobu se připravuje i na smrt. Ti, kdo se věnují kraniosakrální biodynamice jsou schopni tento jemný proces rozpoznat. Po tom, co tělo z našeho pohledu zemře, trvá několik dní, než jeho esence, energie, a to, co bychom mohli nazvat duší, zcela opustí tu hmotnou součást. I na základě toho se domnívám, že duše ve své cestě pokračuje dál.
V říjnu se chystá křest knihy O zrození, na co se můžeme těšit? Celý náklad knihy je již v tuto chvíli vyprodaný, budete v psaní pokračovat?
Velmi, věřím, že si společně s hosty celou akci užijeme. Na programu bude beseda s doktorkou Helenou Máslovou a Tomášem Hajzlerem, ochutnávka Metody dosycení nebo vystoupení kapely Zrní. To vše v inspirativním prostoru komunitního pražského centra Jasoň. Chystám se na navazující knihu pro malé i velké, tentokrát o tématu smrti. O tom, co všechno jsem za léta praxe o smrti poznala a jak na ni lze nahlížet mimo společenská tabu a strachy.
Na závěr tu pro vás mám triádu na téma dobro a zlo:
Co byste obětovala, kdybyste tím mohla zabránit zlu?
Je otázka, co kdo považuje za zlo. Domnívám se, že vše se děje, jak má a směřuje k uzdravení. Těžké prožitky a zraňující zkušenosti jsou mnohdy spojeny právě s tématem smrti, na které v naší západní společnosti nahlížíme optikou zla. Zároveň za mnohým zlem, které je ve světě pácháno, stojí podle mě právě neuvolněná traumata včetně těch porodních a rodových. Tou troškou, kterou mohu přispět, činím v rámci své profese.
Považujete sama sebe za dobrosrdečnou a proč?
Považuji se za soucitnou, ale neaspiruji na záchranu světa nebo těch, kteří o to nestojí. Naučila jsem se nepřebírat zodpovědnost za druhé, ale jsem tu jako průvodkyně pro ty, kdo jsou ochotní vzít odpovědnost do vlastních rukou.
Kdybyste mohla na světě cokoli změnit, co by to bylo?
Nevím. Jsem velmi opatrná v zasahování do jakéhosi řádu věcí. Pokud bych ale cítila, že mám možnost a je to v souladu, určitě bych se zaměřila na léčení krajiny, planety. Mám ale dojem, že by to znamenalo výraznou změnu životního stylu většiny lidí. Tedy možná nějaké probuzení lidí ve smyslu vztahu sama k sobě a Zemi. Co by to ale spustilo za vlnu proměn navazujících, to je velká otázka.
Děkuji vám za laskavý rozhovor a nechť je na vaší tvůrčí cestě mnoho radosti vždy a všude!
Tereza Kvapil Pokorná
Autorka fotografií: Jana Bínová