Nenápadný a skromný talent české literární scény. To je pro mě spisovatelka Laďka Horová, která v těchto dnech připravuje vydání své patnácté knihy. Poprvé v historii její tvorby se toho navíc mohou zúčastnit i čtenářky a čtenáři.
Ladislava Horová (45 let)
- Pochází ze Žlutic.
- Od roku 2010 vydala již celkem 14 knih.
- Vydání své nové knihy nazvané Něco na tom asi bude…realizuje v srpnu roku 2021 pomocí crowdfundingové kampaně nakladatelství Pointa.
Laďko, je úžasné kolik knižních titulů již máte za sebou. Mezi nakladatelství, s kterými spolupracujete, patří i Portál, Grada, Fragment nebo Infra. Proč jste se tentokrát rozhodla pro skupinové financování Vaší nové knihy Něco na tom asi bude?
Děkuji Vám. Mě samotnou někdy překvapuje, kolik publikací během let vzniklo. Se všemi zmiňovanými nakladatelstvími je výborná spolupráce. Také knížka Něco na tom asi bude…byla jen malý krůček od vydání, ale přišla covidová doba a zavřená knihkupectví. Vydání knihy záviselo na počtu prodaných kusů předešlých povídek s názvem Nejlepší kůň je táta, na které mi přicházely kladné ohlasy od mnoha čtenářek a čtenářů. Moc mě potěšilo, že se historky líbily i mým kamarádům a známým. Ti se v nich totiž často poznávali. Rodina, školka a přátelé nejsou ušetřeni ani v dalších povídkách. Knížka Něco na tom asi bude…vychází z reality. Změnila jsem sice jména všech postav, ale dílo je inspirované mou vlastní rodinou. Až na třetího neplánovaného potomka, kterým jsem svému okolí asi trochu zamotala hlavu. Ve skutečnosti máme s manželem dceru a syna. Bylo by fajn, kdyby kniha mohla spatřit světlo světa. A to se doufám povede díky spolupráci s nakladatelstvím Pointa. Dnes začíná knižní předprodej, který potrvá měsíc. Pokud by se částka potřebná na výrobu knížky nenaplnila, tak se vybrané peníze vrátí zpět všem přispěvatelům. Je to dobře vymyšlené.
Věřím, že čtenářky a čtenáře těší, když mohou být součástí procesu tvorby knihy. Jaké odměny během knižního předprodeje na ně čekají?
Kromě cenově zvýhodněných výtisků, jsem svým fanouškům vyrobila drátěné anděly pro štěstí. Dalšími odměnami jsou publikace, které již vyšly. Patří sem již zmiňované povídky Nejlepší kůň je táta, ale i několik krásných pohádkových knížek. Samozřejmostí je věnování na míru s podpisem.
Vaší doménou jsou pohádky pro děti, co Vás vedlo ke změně žánru?
Máte pravdu, dětmi to začalo. Zpočátku jsem psala říkanky a knížky s nápady pro pedagogy. Později se mi zalíbilo v pohádkách. Knížka povídek vznikala dlouho a nenápadně. Několik let jsem si zapisovala příhody, které se staly naší rodině a přátelům. Po čase jsem je zkusila nabídnout v nakladatelství Grada a knížka Nejlepší kůň je táta brzy vyšla. Psaní povídek, které se skutečně přihodily, je pro mě tak trochu z jiného soudku. Jsou to vzpomínky, které nám nikdo nevezme.
Brzy vyjdou také Vaše knížky Veselý týden a Zvyky a tradice, komu jsou určené?
Tyto publikace patří do edice Obrázkové čtení, která je velmi oblíbená u dětí předškolního věku a jejich rodičů. Některá slova nahrazují obrázky a děti se tak mohou aktivně zapojit do vyprávění příběhů, i když ještě neumějí číst.
Kolik času věnujete tvůrčímu psaní a co byste doporučila těm, kdo se chystají učinit krok směrem k autorské existenci?
Psaní se věnuji několik dnů v týdnu podle času a rozpoložení. Uvařím si kávu a chvilku čekám, co mě k vybranému tématu napadne. Někdy u toho sedím dvě hodiny, jindy po deseti minutách končím. Nemívám rozpracováno více publikací najednou. Všem píšícím nadšencům vzkazuji, aby se nebáli oslovovat různá nakladatelství. Nejednou se mi přihodilo, že rukopis, který neuspěl v jedné redakci, měl v dalším nakladatelství okamžitý úspěch. Každému se líbí něco jiného a to je fajn. Na druhou stranu je dobré být soudný. Není na škodu nechat kousek své tvorby přečíst lidem v okolí, nebo rodině. Hlavní je nebát se případného neúspěchu. Podobně jako lidé se i psaní v určitých životních etapách mění a vyvíjí. Nebývá jednotvárné a to je na něm pěkné.
A jak trávíte volné chvíle?
Moc ráda jsem četla, ale na to už není kvůli psaní moc času. Další volné chvilky zaplňuji drátováním. Je hezké pozorovat, co všechno ze studeného drátu vzniká, i když z toho další den bolí prsty. Když jsem sama doma, tak hraji na starý klavír. Často muzicíruji dětem ve školce. Rády poslouchají a zapojují se, ale to odbíhám od volného času. Každý den chodíváme s rodinou do lesa na procházky. Naši dva jezevčíci nás umějí upozornit, pokud bychom chtěli zapomenout. S manželem i přáteli hrajeme kanastu. Rádi a často. Jsem mírný člověk, ale u karet se umím hodně vztekat. Když mají děti chuť, tak hrajeme Sázky a dostihy a Monopoly, ale tyto chvilky jsou bohužel čím dál tím vzácnější. Pokud mám čas, tak si pouštím kriminálky. Nejraději mám české, nebo severské. Se skleničkou vína a něčím na zub je to příjemný relax. Sezení u počítače se snažím kompenzovat pravidelným cvičením. Každý den aspoň chvilku, ale někdy je to boj.
Připravujete letos akce pro dětské publikum, na kterých se s Vámi můžeme potkat?
Pokud to situace dovolí, tak snad uskutečním plány z předešlého roku. Jedná se o autorské čtení pro děti v mateřských školách. Loni na podzim mělo dojít k výstavě panenek mojí skvělé kamarádky a herečky Mileny Jelínkové v Rokycanském muzeu, kde měly být vystaveny i mé knížky. Z toho bohužel také sešlo. Stejně tak jako z autorského čtení ve Žlutické knihovně. Věřím, že se vše vrátí do normálu a plánované akce proběhnou.
A ještě tu pro Vás mám triádu na téma dobro a zlo:
Co byste obětovala, kdybyste tím mohla zabránit zlu?
Obětovala bych v plné míře všechno to, co by bylo v mých silách a schopnostech obětovat. Většinou se rozsah těchto možností naplno ukáže, až když je to opravdu potřeba. To pak žasneme, čeho všeho jsme schopní…
Považujete sama sebe za dobrosrdečného člověka a proč?
Snažím se vědomě neškodit. Ráda se směji… Když mohu, tak pomáhám, ale odpověď na tuto otázku bych raději přenechala mému okolí.
Kdybyste mohla na světě cokoli změnit, co by to bylo?
Všude na světě se dějí krásné, ale i hodně ošklivé věci. Život nebývá spravedlivý a to mě trápí. Bezmoc při pohledu na nemocné lidi. Zlá rozhodnutí, která mají dopad na osudy ostatních. Ničení přírody. Vadí mi krutost a bezcitnost, kterou někteří jedinci disponují… Přála bych si, aby se děti mohly smát, hrát si a nemusely ležet v nemocnicích. Aby lidé netrpěli a spokojeně žili. Aby se zvířata měla kde pást a neživořila.
Děkuji Vám za rozhovor. Vážím si toho, že se čtenářkám a čtenářům všech věkových kategorií moje knížky líbí. Hodně mě to nabíjí k dalšímu psaní. Na mém facebookovém profilu jsou k vidění publikace, které již vyšly. Pokud by měl někdo zájem o věnování s podpisem, může psát na e-mail: LadkaHorova@seznam.cz.
Laďko, děkuji Vám a přeji Vám ještě mnoho krásných let putování tvůrčí krajinou!