From the blog

Stále je tu hodně naděje, věří budoucí sci-fi autor Filip Kurečka

Poslední rukopis, na kterém jsem měla možnost spolupracovat v loňském roce, obrátil mou pozornost směrem k nekonečnému vesmíru. Prvotina mladého autora Filipa Kurečky s názvem V prázdnotě mi připomněla, že v literatuře dávám přednost zahraničním sci-fi autorkám a autorům před těmi tuzemskými. I přes to, že česká literatury k rozvoji tohoto žánru významně přispěla, stojí české sci-fi, podobně jako fantasy, někde mimo hlavní proud. Mám ráda historickou reflexi dob minulých, která je i u nás tolik populární, ale chybí mi v ní nadčasovost. Kam se poděl pohled do budoucnosti a zájem o českou žánrovou literaturu? Možná právě nastupující generace autorek a autorů dosáhne v tomto ohledu změny.


Filip Kurečka (20 let)

  • Pochází z Krnova.
  • Studuje učitelství biologie a geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci.
  • Svou první knihu s názvem V prázdnotě vydává v dubnu roku 2021 pomocí crowdfundingové kampaně nakladatelství Pointa.

Za pár týdnů vyjde Vaše první kniha s názvem V prázdnotě, jaký je to pocit?

Jsem nervózní a nedočkavý! Těším se, až pojedu do Prahy a knihu budu konečně držet v ruce. Výrobní proces na můj vkus trvá hodně dlouho a už mi psala i spousta fanoušků s dotazy, kdy jim kniha přijde do schránky. Zatím se je snažím potěšit hlavně skrze instagramový profil knihy a doufám, že ohlasy budou dobré. V prázdnotě je moje prvotina a jsem s ní spokojen. Snad se bude líbit i čtenářkám a čtenářům, především fanouškům sci-fi. Jak obstojí u literární kritiky, to si netroufám hádat. Snažili jsme se s redaktorem upravit děj tak, aby byl co nejvíce fyzikálně přesný. Jsem na jejich názor zvědavý, já sám totiž odborník nejsem a rád se něčemu přiučím.

Zmínil jste Instagram, výraznou vizuální platformu, na které se objevují i takzvané Bookstagramy, je to pro Vás něčím zajímavé?

Je to určitě dobrá věc. Mladí lidé bohužel moc nečtou, ale častokrát slyším, že si někdo z mých vrstevníků koupil knihu právě díky dobré recenzi na sociálních sítích. Já sám Instagram používám, ale spíše jako informační platformu, kde čas od času komunikuji s předplatiteli mé knihy. Ti se tak dozvídají nejen různé novinky, ale i to, jak práce na knihách pokračují. Nechal jsem je dokonce vybírat jména do dalšího příběhu a určitě přidám několik dalších anket ohledně děje. Myslím si, že pro čtenářky a čtenáře by mohlo být fajn aktivně se zapojit do tvorby a mít na knize svůj malý podíl.

To zní dobře, ale co se týče sci-fi tvorby, není to nic nového. Díla začínajících autorek a autorů si svůj prostor na knižním trhu získávají jen těžko, jak byste chtěl zaujmout Vy?

Máte pravdu a v dnešní době je těžké vymyslet něco, co ještě nikdo předtím nevymyslel. Podle mých betačtenářů je V prázdnotě originální dílo, ale za sebe rád doplním jeden fakt. Objevují se v něm malé narážky a asociace na známé sci-fi seriály a aktuální dění ve světě. Ono ve výsledku vůbec není na škodu se něčím inspirovat. Kdysi jsem četl několik názorů na to, proč lidé kupují spíše temné knihy a údajně proto, že v nich podvědomě touží po temném konci z prostředí například apokalypsy nebo vesmíru. A má kniha temná je, i kdyby jen tím, že hlavní postavou je osamělý astronaut, kterého se lidé ze Země snaží zachránit, a kterému na každém kroku hrozí smrt. Jediný problém je, že se člověk musí prokousat přes prvních pár kapitol, které jsou psány v takzvané ich formě. Ne každý má rád vyprávění v první osobě. Občas se mě také někdo ptá, proč se dílo jmenuje V prázdnotě, když vesmír je plný bezpočtu těles. A já na to rád odpovídám, že temný příběh potřebuje temný název. To však neznamená, že by vám moje kniha přinesla pocit vnitřní prázdnoty, naopak je i docela humorná a možná si řeknete, že ve srovnání s hlavním hrdinou jste na tom ještě dobře. V dnešní době je jistě těžké necítit se ztraceně, věřím však, že na naší planetě je stále hodně naděje!

Mimozemský život je ve sci-fi žánru oblíbené téma, proč myslíte, že společnost tolik fascinuje?

Lidstvo je fascinováno neznámem, to všichni víme. A přiznejme si, probudit se a u snídaně ve zprávách zjistit, že nás navštívili mimozemšťané? To by z židle zvedlo každého! Stále se řeší, jestli by to bylo dobře nebo špatně. Já zastávám neutrální názor. Ale pokud narazíme na civilizaci, která bude schopna dostat se až k nám, tak bych se asi bál. Dost pravděpodobně totiž budou podobní nám lidem. A všichni víme, jak to s lidmi dopadá. Jsme sebedestruktivní druh. V nejbližších letech se to ale určitě nestane a taky je dost možné, že jestli někde nějaká vyspělá civilizace existuje, tak je prostě příliš daleko. Podle mě je pravděpodobnější, že objevíme život u Jupiteru, například na jeho měsíci Europě. Ať už mimozemský život najdeme kdekoli, bude spíše v podobě bakterií než komplexních organismů.

Science fiction ale není jen o zábavě, často poukazuje na různé etické a společenské aspekty vědy, dokáže zpracovat témata, která se v realitě těžko komunikují. Existují i instituty, které skrze něj vědu popularizují. Myslíte, že z tohoto hlediska by bylo užitečné zaměřit pozornost sci-fi na palčivější otázky než jsou kosmické výpravy?

To bez debat. Máme tady mnohem vážnější problémy, než je cestování do vesmíru. Například další vymírání druhů, přelidnění a oteplování, nebo třeba války. V otázce záchrany zvířat je mým velkým vzorem Dean Schneider, který se v tomto odvětví angažuje. Doporučuju vyhledat si ho na Instagramu, i on je jeden z důvodů, proč jsem knihu dopsal. Tady jde ale spíš o to, že mě dostatečně motivoval. Velké společnosti, ale i obyčejní lidé, by se měli zaměřit spíše na otázky, jak zachránit naši vlastní planetu a její obyvatele. Přece nemá smysl cpát se do vesmíru, když nebudeme mít planetu, kam bychom se mohli vrátit. A asi se shodneme na tom, že Země je naprostý unikát, ať už se na internetu dočtete cokoli. I přesto ale souhlasím například s Elonem Muskem. Koncept jeho plánu vytvořit lidskou kolonii jako zálohu jsem mimo jiné použil ve svém díle.

Závěr Vaší knihy je více než napínavý a otevírá otázku, jestli bude pokračování? Prozraďte nám, jaké jsou Vaše další plány?

Pokračování bude a dokonce už na něm průběžně pracuji. Chtěl jsem vydat další díl na podzim roku 2021, ale reálnější je spíše léto 2022 až dokončím bakalářské studium. Psaní a vydávání knih je opravdový žrout času a energie a už teď jsem díky tomu ve škole lehce pozadu. V prázdnotě má své kvality, ale snažím se ji brát spíše jako rozjezd. Do vzdálenější budoucnosti mám v plánu dílo, o němž zatím moc prozrazovat nechci. Ale bude to pecka.

Kde čerpáte inspiraci a je pro Vás psaní o tvrdé disciplíně nebo jde spíš o pohodový koníček?

Inspiraci jsem nabíral postupně během dlouhých let čtením knih a sledováním seriálů a filmů. Ale protože jsem chtěl být originální, měl jsem i období, kdy se mi nepodařilo vyplodit jedinou stranu. Takové období může trvat klidně měsíc, než shůry přijde nějaká další vlna nápadů. A psaní samo o sobě je jak pohodový koníček, tak tvrdá disciplína, to vám řekne každý autor. Když to není koníček, nebaví vás to, na druhou stranu bez tvrdé disciplíny knihu nedopíšete. Vše je propojené.

A nakonec Vás čeká triáda na téma dobro a zlo:

Co byste obětoval, kdybyste tím mohl zabránit zlu?

Toto je hodně široká otázka. Asi by záleželo na tom, o co by se jednalo. Čím větší oběť, tím větší váhání, ale vždy rád pomůžu dobru.

Považujete sám sebe za dobrosrdečného člověka a proč?

Ano. Lidé, kteří mě znají, ví, že se vždy snažím pomoct a že jsem obětavý a nekonfliktní člověk. Prý jsem i skromný, ale to záleží na tom, jak si to slovo každý vyloží. Vždy se ale snažím najít nějaký kompromis a vyřešit problémy neinvazivně, aby nedocházelo k nedorozuměním a zbytečným předsudkům.

Kdybyste mohl na světě cokoli změnit, co by to bylo?

Určitě zacházení se zvířaty a lidmi. A taky bych změnil myšlení většiny lidí ve vládách a bohatých firmách, které se soustředí pouze na zisky. Na druhou stranu, kdo ne, že? Ale vezměme si množství peněz, kterými disponuje světová ekonomika. A i přes ty desítky trilionů nejsme schopni zabránit katastrofám, které se dějí a které stále přicházejí. Zachránit náš domov je reálné, ale chtělo by to spojit se v jeden druh, a ne v několik národů. Ale jak řekl David Attenborough, ještě stále máme naději.

V závěru bych chtěl poděkovat za rozhovor a také děkuji každému, kdo mě podpořil anebo teprve podpoří. A nezapomeňte, že napsat knihu je fajn!

I já Vám děkuji Filipe a přeji Vám za sebe i celou uměleckou skupinu mnoho úspěchů ve Vaší cestě knižním světem!

Tereza Kvapil Pokorná