Nejen o mé práci s talentovanými mě v dubnovém čísle měsíčníku Krajánek vyzpovídal Olomoucký kraj.
Vaše práce je velmi pestrá. Působíte v uměleckém managementu a v různých kreativních oborech. Co Vám teď dělá radost?
Těší mě, když mám možnost spolupracovat se smysluplnými projekty nebo když kultivuji krásno. Pracuji nejen s firmami, ale i s talenty. Nejčastěji jsou to výtvarníci, spisovatelé, designéři, fotografové nebo řemeslní tvůrci. Neváhám objevovat i nováčky. A nejde jen o děti. Do rukou se mi dostávají portfolia s působivými autorskými záměry zralejších ročníků. Kdo neměl možnost rozvíjet svůj potenciál dříve, vrací se k tomu mnohdy až na hranici produktivního věku. Jako talent agent bych měla největší radost, kdybych objevila další mimořádně nadané z našeho kraje.
V roce 2014 jste opustila korporátní prostředí a začala pomáhat lidem s rakovinou. Co vás k tomu přivedlo?
Zkušenost v rodině, díky které jsem zjistila, že chybí podpora jak pro nemocné, tak jejich blízké. Několik let jsem se poté věnovala poskytování psychosociální pomoci pro onkologicky nemocné a realizaci dobrovolnického programu na onkologii Fakultní nemocnice Olomouc. Dnes vím, že to mělo smysl, protože nyní existuje řada navazujících podpůrných aktivit. V roce 2014 jsem založila i skupinu Talentovaní Umělci, abych pomohla vykročit z ateliérů začátečníkům. Nejprve v Olomouckém kraji, často ve spolupráci s Moravským divadlem nebo s muzeem v Zábřehu. Pro některé umělce to byla úplně první příležitost k prezentaci tvorby na veřejnosti a podle jejich vlastních slov také splněný sen. Vzpomínám především na ty s mimořádným potenciálem a zároveň laskavou osobností, jako fotografka Jana Maršálková nebo výtvarník Hynek Šnajdr. Ten se mnou zažil svou první výstavu, když mu bylo teprve 17 let. Dnes už bohužel není mezi námi.
S oblibou spojujete dobročinnost a umění. Co chystáte v nejbližší době?
Vůle pokračovat mi nechybí, nicméně dobročinnosti se věnuji podle vlastních možností. V našem kraji jsem za posledních 20 let uspořádala mnoho charitativních, kulturních a společenských akcí. Nejčastěji šlo o výstavy, divadelní představení, koncerty, literární soutěže a bazárky na podporu paliativní péče, hendikepovaných, dětí a seniorů. Letos plánuji obnovit Olomoucké ženy, které jsem založila před 10 lety. Ráda podporuji také akce mobilní hospicové péče Nejste sami nebo Modrého kruhu, který pomáhá autistickým dětem. S obdivem sleduji úsilí Transfuzního oddělení olomoucké fakultní nemocnice. Stejně jako pro ně, jsou i pro mě dárci krve hrdinové, tedy jsem oddělení podpořila formou nefinančního daru. Momentálně totiž vítají nejen ty, co se podělí o životadárnou tekutinu, ale i sponzory občerstvení.
Co vám osobně pomáhá udržet si energii a víru v dobré věci?
Myslet srdcem a věřit v sílu štědrosti. Často si připomínám, že i když jsou mé záměry a činy jen nadějeplná semínka, z kterých nevzejde úroda pro všechny hladové, mohou být součástí plodné a obnovitelné zahrady.
Autorka rozhovoru: Lenka Kovaříková, rozhovor byl publikován v měsíčníku Krajánek dne 17. dubna 2026.