Vzpomínka na Virginii

Dnešní výročí narození Adeline Virginie Woolf (*25. ledna 1882), výjimečné anglické spisovatelky, literární kritičky a feministky, jsem v našem dámském klubu uctila publikací, která obratně přibližuje její díla i začátečníkům. Stejně jako se Virginie Woolf zaměřuje ve svých románech na vnitřní svět postav, soustředí se Alexandra Harris, autorka knihy s názvem Virginia Woolfová, na psychologické motivy a sociální prostředí, ve kterém se slavná spisovatelka pohybovala. Při studiu této knihy v pozadí tvorby spisovatelky, se silně odráží ženská specifičnost zkoumání vnitřního světa. Celé dílo je sestaveno s elegancí a dynamikou. Nechybí ani dobové fotografie a citace z děl Woolfové. Jistý prostor zde dostává i osobní korespondence, která by však mohla odhalovat více.

Jsou díla Virginie Woolf experimentální nebo jsou spíše odrazem její mnohovrstevné osobnosti?

Život Virginie Woolfové bývá označován za kontroverzní a její chování minimálně za výstřední. Za pozoruhodný jev považuji zejména skutečnost, jak často životopisci vynechávají traumatické období jejího dětství a dospívání, kdy se stala obětí sexuálního zneužívání ve své vlastní rodině. Pokud se na tento aspekt ovlivňující existenci Virginie Woolf více soustředíme, zjistíme, že šlo nejen o osobnost vysoce vnímavou, intelektuálně odvážnou, mimořádně talentovanou, ale i o ženu trýzněnou důsledky traumatu. Otázkou zůstává, kdo může druhého skutečně hodnotit, kdo nás opravdu zná. A existuje více vnitřních Já? Stále přemýšlím nad tím, zda jsou její díla experimentální nebo jsou spíše odrazem její mnohovrstevné osobnosti. Neochvějně však věřím v to, že disponovala nemalou trpělivostí, vytrvalostí a koncentrací v průběhu realizace tvůrčího procesu. Schopnost tvořit nepochybně posilovala její vůli k životu, co nejdéle to bylo možné. Roku 1941 se Adeline Virginie Woolf vydala k řece Ouse. S kameny v kapse svého kabátu.

Autorka textu a fotografie: Tereza Kvapil Pokorná