V soutěži vyhlášené pod instagramovým profilem Knihy ženám uspěla bloggerka Civilka se svým profilem Femení s Civilkou. Jako první uhodla tajemnou knihu, kterou byla naše oblíbená Radostná i hořká Františka Plamínková. A díky tomu získala rozhovor s Terezou Kvapil Pokornou! Co o svém bookstagramovém profilu vítězka prozradila?
Bookstagram Femení s Civilkou
- Vznikl v roce 2020.
- Zaměřuje se na feministickou literaturu.
- Identita jeho zakladatelky zůstává utajena.
Bookstagram Femení s Civilkou je velmi specifický, nekopíruje trendy knižního marketingu a má svůj vlastní styl, co Vás vedlo k jeho založení?
Sešlo se více věcí dohromady. Měla jsem v tom období méně nabitý program a více času. Navíc se už několik let zabývám feminismem a neustále přemýšlím nad tím, jak ho nejlépe dostávat k dalším lidem. A zároveň uzavření doma v době pandemie mě nutilo trávit na sociálních sítích více času. Všimla jsem si, že žádný takový český účet ještě na Instagramu není. A tak jsem se do toho pustila. Název jsem vymyslela asi dost krkolomný. Líbila se mi přezdívka Civilka, kterou jsem kdysi dávno použila při hraní počítačové hry, a slovo femit jako obdoba felit. Něco ve smyslu dělat feminismus, tak jsem to spojila. Pořád mi ale chyběla skupina stejně nadšených holek, tak jsem oslovila pár známých a na konci dubna roku 2020 jsme založily Údernice. Jednu holčinu napadlo vytvořit i blog, tak jsem si řekla, že použiju stejnou přezdívku a spojím to se svým instagramovým účtem. Takže Civilka má i svůj blog.
Podle jakého klíče vybíráte knižní tituly, které na profilu uvádíte? Je v tom nějaký systém nebo jde spíše o spontánní aktivitu?
Chtěla jsem, aby byl bookstagramový profil hodně aktivní a měl pravidelné příspěvky. A to vyžaduje hodně přečtených knih. Ze začátku jsem na něm uveřejňovala novou knihu každé dva až tři dny, ale brzy jsem vyčerpala načtené tituly. Takže jsem pak vymýšlela, čím to proložit. Teď používám citáty z přečtených knih, které mě nějak osloví a mají obecnější vyznění. Potřebuji tedy číst jednu knihu týdně a z toho plyne i můj výběr knih. Nejvíc mě zajímají odborné tituly, ale ty se čtou déle, takže je prokládám beletrií. To je celý můj systém. Původně jsem plánovala zviditelňovat jen knihy v českém jazyce, protože anglické feministické bookstagramy už existují. Ale ne vše je dostupné, spousta skvělých feministických českých titulů je vyprodaná a nedají se sehnat. Několik knih jsem si půjčila od těch, co genderová studia absolvovali. Snažím se tedy vybírat české knihy, které jsou o feminismu nebo mají feministické hrdinky, jsou napsané ženami či jsou určitým způsobem z feministického pohledu zajímavé.
A co osvětový účel Vašeho profilu, jak reaguje čtenářská komunita na zviditelnění feministického tématu?
Pozitivní reakce naprosto převažují. Komunita, která můj účet na Instagramu sleduje je zatím malá, ale s některými pravidelně komunikuji. Jsem vždycky moc ráda, když mi někdo odpoví na mé dotazy. Vzhledem k tomu, že mě sleduje jen určitá bublina, tedy především feministicky založené ženy, tak se jich ráda ptám, jaký mají přístup třeba ke kvótám v politice nebo jestli samy uvažují o politické kariéře. A kvůli výběru mých knih mě samozřejmě sledují ti, kterým se feministická témata a knihy líbí, takže věřím, že zviditelňování tématu berou pozitivně. Sleduje mě i několik studentek genderových studií nebo těch, kdo se na studia připravují. To mě těší, mám pak pocit, že mohu lidem skutečně něco nabídnout.
Na knižních profilech je mnoho hodnocení čtenářek a čtenářů bez osobitého názoru. Někdy je až absurdní, jak se objevují totožné knižní tituly v tu stejnou dobu. Není žádným tajemstvím, že vizuální platforma Instagram, která měla být přehlídkou originality, se stává spíše trhem s uniformitou. Proč tento fenomén neminul ani čtenářskou komunitu?
Tak důležité je to, o čem se mluví. Čím víc se o něčem mluví, tím víc je to důležité. Na něco vidíte všude reklamu, tak si to chcete také přečíst. Nechcete být mimo, chápu to. Také ráda čtu normální fantasy, romantickou literaturu nebo odbornou literaturu o nefeministických tématech. Ale nechci na ty knihy upozorňovat, dělám svůj bookstagramový profil s cílem informovat o feministických knihách. Baví mě je číst a zároveň to chci s někým sdílet. Vnímám tu potřebu doplnit si přehled o současné feministické literatuře, ale zároveň doháním i starší publikace. Pýchu a předsudek jsem četla na střední, ale o V. Wolf nebo E. Dickinson jsem moc neslyšela. Kvůli tomu, že ve školách na tato témata není žádný důraz, máme velké mezery. Těžko se dělá současný feminismus, když chybí myšlenky, na kterých stojí. Musíte pak objevovat všechno znovu. Takže to teď doháním a protože vím, že každý nemá čas nebo chuť číst tyto knihy, chci se o ně podělit. A být zároveň místem, kam se člověk může obrátit pro radu. Chcete něco o genderu a jazyce? Poradím. Chcete současné feministické myšlenky jednoduše podané? Mám to na profilu. Chcete něco o ženách v médiích? Je to tam. Prostě takový hezký vizuální přehled.
Opusťme nyní úvahy nad pokusy o reflexi literatury v digitálním prostředí a vraťme se ještě k Vám, které soudobé autorky a autory považujete za inspirativní?
V oblasti odborné literatury je to trochu specifické. Ale kdybych měla doporučit jen pár skvělých českých feministických odbornic, byla by to Hana Havelková z oblasti sociologie, její dcera Barbara Havelková z oblasti práva, Jana Valdrová z oblasti lingvistiky. Jenže to je jen opravdu kapka a těch skvělých vědkyň je mnohem více. Z oblasti beletrie to je náročnější. Měla jsem vždycky radši zahraniční literaturu, takže k české si teprve hledám cestu. Kateřina Tučková mě nadchla svými Žítkovskými bohyněmi. Vůbec jsem netušila, že v Čechách někdo píše takhle skvělou literaturu. Mojí nejoblíbenější autorkou je v současnosti Afroameričanka N. K. Jemisin. Dokáže napsat skvělou fantasy romantiku, která je navíc feministická. To je podle mě skutečné umění. Jako poslední jsem četla její sbírku povídek. Je naprosto fantastické, co všechno dokáže vymyslet za světy a příběhy. Jestli se mi podaří jednou začít psát, tak ona je rozhodně mým vzorem. Hodně mě oslovuje svými hodnotami. Nesnáším rasismus, sexismus a všechny ismy spočívající v odmítání skupiny lidí na základě nějaké jejich nezměnitelné charakteristiky. Ona dokáže tato témata velmi nenuceně zapracovat do svých fantasy příběhů. To si užívám!
Je nějaká kniha, co Vám doslova změnila život?
Skvělá otázka. Jenže těžká odpověď. Knihy mám fakt ráda a už jsem narazila na pár, které mě hodně ovlivnily a měnily můj život. Jsou to střípky, a kdybychom stáli u mé knihovny, tak vám o každé z mých knih mohu vyprávět, co všechno mi ta která kniha dala. Když nad tím teď přemýšlím, nejvíc mě asi ovlivnila sbírka Do čtyř různých stran. Ta obsahuje dopisy a projevy Václava Havla. Po jejím přečtení mi došlo, že pokud chci, aby svět byl jiný, budu pro to muset něco sama udělat. Napadla mě ještě jedna velmi výrazná kniha, která mi hodně pomohla s pochopením feminismu. Dlouho jsem zastávala názor, že stačí mít genderově neutrální pravidla a tím dosáhneme rovnosti žen a mužů. Nastavení práce v domácnosti nebo získání lepší pozice v práci jsem brala jako individuální problém, nikoli něco strukturálního, ale pak jsem si přečetla Druhé pohlaví. Ta kniha je z roku 1949 a mluví hodně ještě o 19. století. A přitom mi pomohla si uvědomit, že současné rozdělení moci, postavení žen a společenská pravidla prostě není něco individuálního a žádná žena to sama nezmění. Byl to první krok k tomu, abych pochopila současnou feministickou vlnu. Bez toho to podle mě nejde moc pochopit. Samozřejmě tady u té knihy narážíme na problém velmi typický pro knihy o feminismu v českém jazyce, který už jsem zmínila, jde o často nedostupné tituly. Druhé pohlaví bylo vydáno v češtině v 60. letech. Najdete ho jen v antikvariátech. Myslím si, že to něco vypovídá o feminismu v České republice. Ženy mají o to téma zájem a chtějí mu porozumět. Ale ty knihy prostě nejsou. Je tu nějaká bariéra, nějaké nepochopení ze stran nakladatelství, i když je po takových tématech poptávka.
Myslíte, že vedle zábavy a zvyšování povědomí o určitých tématech by měly mít sociální sítě i nějaký dobročinný rozměr? V případě čtenářských profilů by mohlo jít například o podporu malých tuzemských nakladatelství, která aktuálně strádají. Jak to vnímáte?
Určitě ano, z tohoto důvodu si ráda kupuji knihy z nakladatelství wo-men od Báry Baronové. Ty knihy jsou jako zjevení! A také jsem nadšená z nakladatelství romské literatury KHER. Bez malých tuzemských nakladatelství přijdeme o možnost mít kvalitní českou literaturu. Jen ta malá nakladatelství budou vydávat zajímavé tituly, u kterých není jisté, jestli budou mít úspěch. Velká nakladatelství romskou literaturu vydávat asi zatím nebudou. V současné situaci se velmi obávám, co nám zbude, až skončí tahle pandemie.
Ani Vás nenechám uniknout finální triádě na téma dobro a zlo:
Co byste obětovala, kdybyste tím mohla zabránit zlu?
Záleží, jak velkému zlu. Chtěla bych věřit, že zábraně velkého zla bych byla schopná obětovat všechno. Ale dokud v tom člověk není, může mít o sobě velmi zkreslené představy
Považujete sama sebe za dobrosrdečného člověka a proč?
Samozřejmě. Myslím si, že nikdo sám sebe nevidí jako špatného člověka. Na tom taky zakládám svůj přístup k druhým lidem. Snažím se u každého věřit, že každý dělá to, co považuje za správné.
Kdybyste mohla na světě cokoli změnit, co by to bylo?
Omezila bych vlastnictví na určitou nejvyšší mez. Rozdělení majetku na naší planetě je jedovaté a dovede nás ke kolapsu naší planety. A přihodila bych pád patriarchátu.