From the blog

Lásky není nikdy dost, říká nadějná autorka Ruth Stryhalová

Na lásku a na tvorbu není nikdy pozdě. To druhé jmenované dokazuje i středoškolská učitelka Ruth Stryhalová připravující vydání své prvotiny s názvem Knížka o lásce pro tebe. K tomu si přizvala online nakladatelství Pointa, které splnilo sen o vlastní knize již mnohým. A i vy nyní máte možnost se díky probíhající crowdfundingové kampani stát součástí autorčina díla.


Ruth Stryhalová (52 let)

  • Pochází z Náchoda.
  • Pracuje jako středoškolská pedagožka.
  • Vydání své první knihy s názvem Knížka o lásce pro tebe realizuje v červnu roku 2021 pomocí crowdfundingové kampaně nakladatelství Pointa.

Ruth, právě odstartovala crowdfundingová kampaň Vaší knižní prvotiny nazvané Knížka o lásce pro tebe, čím byste čtenářky a čtenáře chtěla oslovit?

Chtěla bych, aby moje kniha přinášela hlavně radost a naději. Aby pohladila po duši nejen svými příběhy, ale i fotografiemi a obrázky. Mou vizí bylo vytvořit knihu, která bude také milým dárkem pro naše blízké. Proto v úvodu nechávám prostor pro osobní věnování, které mám v knížkách moc ráda. V právě probíhající crowdfundingové kampani si každý může vybrat jak knihu, tak i hezké odměny. Připravili jsme například ručně malované tašky, přáníčka nebo záložky. Doufám, že by kniha mohla oslovit všechny, kdo chtějí načerpat novou inspiraci, energii nebo potřebují trošku povzbuzení. A samozřejmě je i o lásce. Věřím, že ta je tu pro nás všechny, stačí se jen dívat kolem sebe!

Láska a pokusy o její intepretaci provázejí naši společnost již od počátku, jak vnímáte lásku a její podoby Vy?

Láska nás provází na každém kroku. Můžeme ji potkat všude. Když jsem byla malá, bylo pro mě samozřejmostí, že mě mají ti nejbližší rádi. Vlastně všichni lidé na světě. Později jsem pochopila, že každý může dát jen tolik lásky, kolik je schopen. Takže je zbytečné se na někoho zlobit. Záleží na tom, zda ví o zdroji lásky a čerpá z něj. O lásce se mám stále co učit. Vím, že nemám na ničem a nikom lpět. Že žádný člověk na světě mi nemůže dát moje vnitřní štěstí. Že nemusím čekat, až mi někdo dá lásku, ale můžu ji já rozdávat i kdyby jen svým úsměvem. Ale někdy je to těžké. A proto jsem vděčná, že každý den přináší další šanci začít znovu.

Co ještě Vás v životě inspiruje?

Velkou inspirací jsou pro mě lidé, kteří navzdory svému těžkému údělu lásku rozdávají. Jako třeba Jaroslav Petrouš a KlaPeTo. Jejich výstupy na Sněžku, které vždy realizují pro konkrétní dítě se zdravotními problémy, jsou opravdu velmi záslužné. Letošní charitativní výstup se uskutečnil pro trojčátka Amálku, Viktorku a Žofinku, které trpí dětskou mozkovou obrnu. Jejich rodiče je na vrchol vynesli na zádech. Myslím, že kdo se takové akce jedenkrát zúčastní, pochopí a bude chodit každoročně. Když jsem viděla všechny ty usměvavé lidi, organizátory akce, rodiče trojčátek, dlouholetého šampiona závodu horských nosičů Petra Mazala nesoucího v nepřízni počasí postiženého chlapce, dojalo mě to. Z těchto zážitků čerpám sílu a učím se, co je to láska. Další inspirací jsou mi mé dcery, rodiče, studenti a spousta úžasných lidí kolem.

Jak probíhal sběr podkladů pro Vaši knihu a co Vás během něj překvapilo?

Vše začalo tím, že jsem jednoho dne uviděla fotografii, která mě hluboce dojala. Postavy na ní znám, nádhernou ženu v kanýrové blůzce, jak sedí s úsměvem před chalupou na židli. Momentka zachycuje i jejího manžela, který ji úsměv opětoval a objal ji kolem ramen. Takhle podle mě vypadá láska, řekla jsem si při pohledu na fotku. V tu chvíli jsem začala přemýšlet nad tím, jak to cítí ostatní. Začala jsem se ptát, co je to láska a napadlo mě zadat tematickou úvahu svým studentkám a studentům. Když své práce prezentovali, vnímala jsem, jak s opravdovým zájmem naslouchali jeden druhému. Začali zjišťovat názory na lásku od svých blízkých. V nelehké době probíhající pandemie jsem pak zadala tuto úvahu i další třídě. Při čtení jejich prací jsem už věděla, že se o sesbírané myšlenky musím podělit s ostatními. Tak vznikl základ díla Knížka o lásce pro tebe. V době, kdy se spousta manželství rozpadá a zdá se, že tato instituce je přežitkem, mladí lidé chápou rozdíl mezi zamilovaností a láskou, stále věří na lásku a jsou ochotni pro ni žít! To mě příjemně překvapilo.

A co Vy a psaní? Byla to Vaše první zkušenost nebo jste snila o vydání knihy již dříve?

Psát jsem začala už na mateřské dovolené. Byla jsem na vrcholu svého štěstí, a tak jsem se snažila zachytit ty střípky radosti a lásky. Později jsem psala humorné příběhy jako matka dvou puberťaček. Píšu pro radost ve chvílích štěstí, pro povzbuzení i pro nalezení naděje v okamžicích zoufalství. Chtěla jsem začít vydávat knihy až v důchodu, ale pochopila jsem, že život je zcela nevyzpytatelný a šance se nemusí opakovat, tak do toho jdu už teď!

Co byste poradila začínajícím autorkám a autorům, kteří mají pocit, že je na vydání jejich tvorby už pozdě?

V literární tvorbě jsem pouhá začátečnice, takže si radit netroufám. Ale jinak jednoznačně souhlasím s názorem, že nikdy není pozdě! A že největší chybou je, bát se, že udělám chybu. Spousta lidí vytvořila svá nejlepší díla, dokonce podali i rekordní sportovní výkony ve vysokém věku. Například Hulda Crooksová se začala v 66 letech věnovat horolezectví a v 91 letech se stala nejstarší ženou, která kdy pokořila nejvyšší horu Japonska Fujijamu. Na dobrou věc není nikdy pozdě. Ale raději bych neváhala s láskou, abychom nedopadli jako Cyrano!

Na závěr tu pro Vás mám triádu na téma dobro a zlo:

Co byste obětovala, kdybyste tím mohla zabránit zlu?

To je těžká otázka, záleží na situaci. Ale souhlasím s myšlenkou Matky Terezy, že se nemá bojovat proti něčemu, ale za něco. A tak bych se snažila, a myslím, že to již činím, spíše než bránit zlu, posilovat dobro. Šířit radost a lásku. A nenapadá mě lepší způsob než optimismem a knihou. 

Považujete sama sebe za dobrosrdečného člověka a proč?

Snad ano a určitě za hodně bohatého. To, zda jsem dobrosrdečná, mohou posoudit hlavně ti, co mě znají. Doufám, že by souhlasili i ti nejbližší, protože o mně vědí nejvíc. Jsem moc vděčná, za to, že ty všechny úžasné lidi kolem sebe mám. To proto jsem tak bohatá.

Kdybyste mohla na světě cokoli změnit, co by to bylo?

Kdybych mohla na světě něco změnit, dala bych všem moudrost a lásku. (A zdraví, aby byl život lehčí.) Kdyby každý věděl, že je milován, co víc by si mohl přát ke štěstí?

Na závěr bych chtěla všem popřát citátem z mé knížky (slovy mého taťky): „Přeji ti lásku, nic krásnějšího neznám.“ A také děkuji všem čtenářkám a čtenářům, kteří rozhovor četli! Pokud by je zajímalo více, ať neváhají navštívit můj instagramový profil.

I já Vám děkuji a přeji Vám za sebe i celou uměleckou skupinu mnoho úspěchů s první knihou!

Tereza Kvapil Pokorná