From the blog

Elektroodpad je poklad. Tetující šperkařka Shari v rozhovoru o udržitelnosti

Plýtvání zdroji a všudypřítomné hromadění fyzických statků jsou nepřehlédnutelnými symptomy naší doby. Ve chvíli, kdy není možné prodloužit životní cyklus produktů včetně elektronického materiálu, přijde na řadu jejich likvidace. A nejedná se zrovna o křemíkové nebe. Nevyužitý potenciál elektroodpadu naštěstí začíná zajímat i některé důvtipné designéry a umělce. Mezi nimi i Šárku Brejchovou vystupující pod uměleckým jménem Shari Freedom.


Šárka Brejchová (28 let)

  • Pochází z Plzně.
  • Je majitelkou a tatérkou v pražském studiu Shari Freedom TATTOO.
  • Věnuje se tvorbě šperků z recyklovaných materiálů.

Shari, jak vypadá Váš typický den v tetovacím studiu?

Na provozování tetovacího studia je hezké, ale někdy i náročné to, že takový typický den vlastně neexistuje. Při domluvě tetování je většinou prvním krokem osobní konzultace, kdy mi zákazník nastíní svou představu a povídáme si. I to je důležité, protože na mě každý člověk udělá určitý dojem, prozradí mi, co má rád, co dělá a jaký má osobní styl. To vše jsou pro mě indicie k vytvoření designu přímo na míru. Část, kdy tvořím návrh, bývá někdy časově náročná. Je to přece jen ozdoba na celý život a samozřejmě cílem je dosáhnout oboustranné spokojenosti. Pro hodně lidí skrývá tetování opravdu důležitý význam a příběhy jsou silné. Samotné tetovací sezení nejraději začínám od rána, aby mi odpoledne zbyl čas na úklid studia, drobnou administrativu, komunikaci se zákazníky a tvorbu návrhů. Avšak nemám problém se časově přizpůsobit. Někdy, když se tetuje větší věc nebo si domluvím více tetování v jeden den, už stíhám jen samotný úklid. Nejdelší sezení s jedním člověkem, jen s krátkými pauzami, jsme zvládli za devět hodin. Důležitý je pro mě osobní přístup a vědomí, že dělám vše nejlépe, jak můžu. Moje podnikání je vlastně několik povolání v jednom a někdy je potřeba kreslit i do noci, ale pokud je večer čas, ráda odpočívám u tvorby šperků. Ty pak prezentuji v showroomu svého studia. Můžete v něm zakoupit brože, náhrdelníky, čepice a náušnice z mé dílny.

Vaše ručně vyřezávané šperky z desek plošných spojů jsou velmi nápadité, jak jste na tuto techniku přišla?

Výrobě šperků se věnuji již od dětství. Všechno začalo navlékáním korálků, pomalu se transformovalo ve vyšívání a nyní je má hlavní činnost vyšívání šperků za použití recyklovaných materiálů jako je například rozbitá bižuterie nebo součástky z elektroodpadu. Důležitou a zdlouhavou částí této činnosti je získávání dobře využitelných odpadů, rozebírání starých rozbitých spotřebičů a těžení vhodných součástek. Ty se někdy musí ještě dále upravovat, aby byly vhodné na vyšívání. Musím říct, že je to pro mě takové malé dobrodružství. Baví mě objevovat, jak spotřebič asi fungoval a co skrývá za poklady. Samotné nalezené materiály mě velice inspirují. Tak to bylo i po rozebrání LCD monitoru, kde jsem nalezla krásné a dobře zpracovatelné hladké desky plošných spojů. Hned mě napadlo z nich vyřezávat jednoduché tvary. Jelikož se ráda věnuji pěstování pokojových rostlin, první byly listy monstery a alokázie, ale určitě budu vyřezávat i další motivy. O nápady u mě není nikdy nouze. Musím říct, že mé šperky budí zájem nejen žen, ale i muži v mém okolí oceňují originalitu a použité materiály. Proto jsou skvělou volbou pro ženy, které chtějí získat pozornost mužů a ukázat svou osobnost.

Když vidím, že dokážete vytvořit nádherný náhrdelník z mechanismu starého kazeťáku, televize, počítače a rozbité rodinné bižuterie, nabízí se otázka, jestli Vás láká i zakázková výroba? Mohli by Vás zákazníci oslovit s vlastními součástkami, abyste jim navrhla a vyrobila osobní šperk?

Ano, tvorbě na zakázku se rozhodně nebráním. Možnost zakomponovat do šperku nějaký kus staré bižuterie s osobním příběhem nebo zajímavou součástku je také reálná. Celkově mě láká tvořit velkolepější věci a ráda bych spolupracovala s umělci. Ať už například s hudebníky, filmaři nebo fotografy. Tvořit extravagantní kostým nebo šperk, který se objeví v hudebním klipu, ve filmu nebo v divadelním představení, to je pro mě sen. Myslím si, že by to mohlo dobře fungovat i formou půjčovny.

A kdo patří mezi Vaše oblíbené výtvarnice nebo šperkařky? Kde berete inspiraci?

Inspiraci jsem schopna čerpat asi téměř všude okolo sebe. Jak jsem již zmiňovala, nejvíce mě inspirují materiály samotné, jejich objevování a rozmanitost. Velkým a nevyčerpatelným inspiračním zdrojem je pro mě příroda, kterou miluji. Také mě fascinují kontrasty, kterých je dnešní svět plný. Kontrasty materiálů můžete najít ve velkém množství mých šperků. Mezi mé oblíbené tvůrkyně patří například Agnieszka Osipa, Joyce Spakman nebo netradiční futuristická módní návrhářka Iris van Herpen.

Šperk z desky plošných spojů

Odráží se téma udržitelnosti nejen v tvorbě Vašich originálních šperků, ale i ve Vašem každodenním životě?

Téma udržitelnosti se odráží v mnoha oblastech mého života. Když mám vyhodit nějaký předmět, nejdříve se zamyslím, jestli by se z něj nedalo něco vyrobit nebo zda by se nedala určitá část ještě využít. Toto myšlení mě přivedlo ke sbírání všemožných materiálů, z kterých tvořím své umění. Ráda také upravuji starý nábytek, brousím, natírám a vytvářím dekorace. Třídění odpadu v domácnosti i ve studiu je samozřejmostí, ale čím dál více se soustředím, abych třídila správně. S manželem jsme v poslední době začali více řešit i stravu, vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám, jíst méně masa a celkově se snažit být v tomto ohledu střídmější. Zdaleka nejsme stoprocentní, ale rozhodně nejdůležitější je, aby člověk přemýšlel odkud jeho jídlo pochází a nevnímal vše jako samozřejmost. Velkým tématem je pro mě i problematika fast fashion a její dopad na životní prostředí, životy těch, kteří oblečení šijí a veřejné zdraví. Snad celý život jsem zastánkyní nákupů v second handech a v poslední době si hledám, kde nakupovat bez výčitek s transparentním původem oblečení.

Pokud Vás zrovna nezastihneme v tetovacím studiu nebo při výrobě šperků, čemu dalšímu věnujete svůj čas?

Nejhodnotnější je pro mě čas strávený s rodinou, manželem a kamarády. Zbožňuji pohyb a zkoušení nových věcí. Přece jenom při sedavé práci je potřeba kompenzace. Poslední léta jsem se věnovala pravidelně tanci a moc ráda mám večerní srazy s kamarády v parku, kdy chodíme na slackline, hrajeme badminton, nohejbal nebo si zacvičíme jógu, dokonce jsem se učila žonglovat nebo střílet z luku. Když je času více, miluji objevování nových míst, výlety do přírody, jízdu na kole a plavání. Občas se také učím jezdit na wakeboardu.

Nedávno jsem poprvé stála na snowboardu a určitě to nebylo naposled. Také jsem zkusila horolezectví, proletěla se na rogalu a přelétla řídítka při zkoušení sjezdu trailu v lese na kole. Tak nějak jdu odhodlaně téměř do všeho, co se naskytne. Doma mám dvě milované kočičky, dříve jsme měli i pejska. Také tam máme takovou malou džungli, protože pěstování rostlin je pro mě uklidňující činností. Stejně jako vaření. Ráda jím, zkouším nové recepty a hostím rodinu nebo kamarády.

Náš rozhovor uzavřeme triádou na téma dobro a zlo:

Co byste obětovala, kdybyste tím mohla zabránit zlu?

V boji proti zlu určitě ráda obětuji svůj čas, který je vlastně to nejvzácnější, co obětovat můžeme. Když jsem ve studiu organizovala sbírku oblečení a hraček do dětského domova a průběžně tam věci dopravovala a trávila čas s dětmi, jedna holčička se mě zeptala, zda jsem sponzor nebo kamarádka. Odvětila jsem, že tak nějak obojí, ale hlavně kamarádka. Poté jsme šly společně s holkama na procházku a věta: „To je ale krásně na světě, když se procházíme a povídáme si.“ mě zahřála u srdce. Přimělo mě to k myšlence, že i kdybych přijela s prázdnou, to nejdůležitější, co dětem mohu věnovat je pozornost. Proto i lidé, kteří nemají peníze ani věci na rozdávání, vždy mají, co nabídnout.

Považujete sama sebe za dobrosrdečného člověka a proč?

Doufám, že mohu prohlásit, že ano. Je to v postoji k okolí, kdy se člověk musí zamýšlet nad dopadem svého chování. Určitá empatie mi asi nedovoluje žít bezohledně. Dělat lidem radost, pečovat o své milované a zároveň umět být vděčná, je pro mě přirozená věc. Dalším důvodem je, že jsem v plno věcech po své mamince a ta je ten nejdobrosrdečnější a nejobětavější člověk, kterého znám.

Kdybyste mohla na světě cokoli změnit, co by to bylo?

Tak to není vůbec lehká otázka. Asi by toho bylo hodně. Co mě ale napadá jako první je, že bych si přála, aby lidé změnili svůj přístup a přestali se neustále povyšovat nad své okolí, a hlavně nad přírodu a zvířata. Aby neměli dojem, že díky technologickému pokroku a civilizovanosti jsou něco více a mohou si dělat, co chtějí. Ale snažili se najít tak důležitou rovnováhu. Přemýšlet nad dopadem svých činů a uvědomovat si odpovědnost každého z nás.

Závěrem bych chtěla poděkovat za možnost poskytnutí rozhovoru projektu Talentovaní Umělci. Také všem, co dočetli rozhovor až sem a samozřejmě lidem v mém okolí, kteří mě podporují, zásobují mě spotřebiči na rozebrání a fandí mi. Pokud vás moje tvorba nebo slova zaujala,můžete mě začít sledovat na sociálních sítích a také na webu s e-shopem. A pokud máte nějaký drobný elektroodpad, s kterým nevíte, co dělat, neváhejte mě kontaktovat. Do budoucna bych velmi ráda uspořádala výstavu, tak doufám, že to klapne a potkáme se tam.

I já děkuji a mám radost, že jsem mohla být u Vašeho úplně prvního rozhovoru!

                                                                                                          Tereza Kvapil Pokorná